Centralizace státní moci je v posledních letech velmi populární. Encyklopedie a chytré knihy nám říkají, že “centralizace veřejné správy představuje soustředění moci (zejména rozhodovací pravomoci) u jednoho subjektu veřejné správy”. Předlistopadový režim vedený KSČ to znal velmi dobře. Pouze nad státní správou, která rozhodovala centrálně, stáli ještě konkrétní představitelé vládnoucí strany. Tím byl princip centralizace ještě umocněn a de facto přetaven do diktatury těch, kdo měli vliv ve strukturách KSČ.
Pokud dnes někdo říká, že chce řídit stát jako firmu, volá také po centralizaci státní moci. Nechce nechat rozhodovat někoho, na koho nemá vliv, chce centrálně ovládat každé rozhodnutí dopadající na život deseti miliónů. Chce tak ovládnout významně největší díl pomyslného koláče moci, který je v demokratické společnosti rovnoměrně rozdělen mezi soudy (ochránce zákonů), parlament (tvůrce zákonů) a státní aparát (vykonavatele zákonů).
Při projednávání nového stavebního zákona začátkem listopadu letošního roku volal poslanec KSČM Leo Luzar po větší koncentraci státní moci do nově navrhovaného státního úřadu s názvem Nejvyšší stavební úřad. Na jeho vzniku je postavena celá filozofie nového stavebního zákona z pera Hospodářské komory a Ministerstva pro místní rozvoj. Cílem je rozhodovat o stavbách bez vazby na konkrétní město či obec. V souvislosti s tím mne napadá otázka: “A není to málo, soudruzi?” Proč by měl stát centrálně řídit jenom povolování staveb?
V 90. letech minulého století byl výkon státní správy postaven na soustavě tzv. okresních úřadů. V 90. letech ale také padlo politické rozhodnutí posílit samosprávu vytvořením jejího druhého stupně na úrovni nových krajů. Obcím, městům i krajům byla v souvislosti s tím svěřena část výkonu státní správy. Model, který je označován jako smíšený, má možná své nedostatky, ale jako celek je zcela jistě funkční a přenáší část zodpovědnosti za chod státu na samosprávy a její volené představitele. Je přitom zřejmé, že se jedná o zcela jiný model, než jaký využívala k vládnutí předlistopadová KSČ, nebo po jakém dnes volají ti politici, kteří chtějí “řídit stát jako firmu”.
Chceme-li se skutečně vrátit ke starým modelům vládnutí, přičemž mezi pojmy “vládnout” a “řídit stát” je třeba důsledně rozlišovat”, měli by k tomu politici v Poslanecké sněmovně najít politickou odvahu. Neměli by příštipkařit s centralizací státní moci jenom v případě stavebního zákona, ale měli by zcela zrušit smíšený model státní správy, vzít obcím, městům a krajům jejich současný podíl na státní moci a vytvořit nový centrálně řízený státní superúřad. Samozřejmě, že by tím přetrhali mnoho lokálních i regionálních osobních vazeb a přesměrovali by stávající penězovody ve svůj prospěch. Ale o to se přece hraje i v případě dnes diskutovaného stavebního zákona. Proč to tedy neudělat z gruntu a pořádně? Jako tenkrát, v únoru. Lid vás za to určitě ocení. Prostě, chce to víc politické odvahy, soudruzi!