„Slepý je ten, kdo vidí člověka jen v jeho jednání, kdo myslí, že se člověk zjevuje jen v činu či v hmatatelné zkušenosti nebo v tom, jakých požívá výhod. Pro člověka není důležité to, co mu v určitém okamžiku patří. Ten člověk na procházce nemá ani hrst klasů, které by promnul v dlani, ani plod, který by utrhl. Ten, kdo mne následoval do války, je plný vzpomínek na svou milovanou, třebaže se jí nemůže dotknout, ani ji vidět nebo sevřít v náručí, a třebaže ona na něho dokonce ani nemyslí, protože v časnou ranní chvíli tam v dálce na svém loži ani nežije pro svět, zatímco on vdechuje širou poušť a cítí onu sílu, jež ho táhne. Je jako nepřítomná, jako mrtvá. Spí. A přesto nese ten muž břemeno její existence, břemeno něhy, která zde není, která spí v zapomenutí sebe samé jako zrno na sýpce, břemeno vůní, které sám nevdechuje, břemeno vodotrysku, který sám neslyší, který však přesto ševelí a tvoří srdce jeho domu, a také břemeno říše, kterým se odlišuje od všech ostatních.“ (A. de Saint Exupéry, Citadela)
Stránky, které otvíráte, jsou trochu pracovním a hodně osobním pohledem na svět, který mne obklopuje. Začal jsem je psát, aby sloužily. Jsou záznamem mé cesty odněkud někam. Vždy jsem rád na svých cestách potkával lidi, stejně jako stromy nebo hory a řeky. Celý svůj život vnímám jako putování. A putování naučí člověka „neulpívat“. Putování mu to prostě nedovolí.