„Náměstek ministra dopravy straší ekology likvidačními žalobami“, hlásí domácí periodika. Ještě nedávno nepředstavitelný výrok státního úředníka je najednou vnímán jako skutečná hrozba. Hrozba, že přestanou existovat některé nevládní neziskové organizace, které v posledních letech více či méně aktivně vystupovaly proti budování velkých liniových staveb, se najednou může zdát reálnou.
Je vůbec nějaký oprávněný důvod postupovat soudně proti nevládním organizacím? Myslím, že bychom takové důvody skutečně mohli najít. Jako je nepopiratelné právo občanů účastnit se podle platných zákonů správních řízení, je nepopiratelná také odpovědnost jednotlivců a organizací za ekonomické škody, které úmyslně nebo svojí nedbalostí způsobí.
Osobně znám bohužel více případů z posledních patnácti let, kdy jsou pod záminkou ochrany životního prostředí vedeny „bitvy“ proti konkrétním firmám či osobám a nikoliv proti záměrům, které by prokazatelně poškozovaly životní prostředí. Existuje přitom několik typických rysů takových postupů:
– argumenty proti realizaci konkrétních záměrů nejsou dostatečně odborně podloženy
– lidé nebo organizace vystupující jako oponenti záměrů se snaží maximálně využívat takzvaných „procesních“ možností k prodlužování správních řízení, ve snaze získat čas na hledání nových argumentů nebo ve snaze komplikovat financování záměru
– záměry jsou zkresleně medializovány a skandalizovány, podobně jako lidé, kteří takové záměry prosazují
Mohli bychom nyní dlouze diskutovat, kde je chyba a co se v takové situaci dá dělat. Upravit nově pravidla přístupu veřejnosti ke správním řízením a ke spolurozhodování o věcech veřejných? Investovat více veřejných prostředků do informačních kampaní? Ani jednu z možností není možné v současné době považovat za reálnou.
Určitě by ale bylo potřebné a nakonec i užitečné ukázat, že v naší společnosti musí jít ruku v ruce s právem také odpovědnost a že není možné prosazovat bezhlavě vlastní často ojedinělé názory tak říkajíc „za jakoukoliv cenu“. To platí pro jednání každého jednotlivce a každé organizace, byť by tak jednali ve „svatém nadšení“ a bez myšlenek na vlastní obohacení.