„Qui bono“, neboli „komu to prospěje“, není pouze známý latinský výrok dodnes používaný v kriminalistické praxi, ani slavná věta majora Šebka z filmu „Pelíšky“, ale také důležitá otázka pro pochopení úporné snahy ministerstva dopravy a Ředitelství vodních cest vybudovat na Labi v Děčíně plavební stupeň. Opakovaně je jako hlavní důvod uváděna snaha umožnit využití labské vodní cesty po větší část roku a zajistit tak lepší plavební napojení České republiky na některý z mořských přístavů. Informace jsou přitom podávány způsobem, jako by pouze plavební stupeň v Děčíně vyřešil všechny problémy se splavností řeky Labe. To zcela určitě není pravda. Vlastní plavební stupeň je schopen reálně řešit splavnost pouze na několika kilometrech řeky Labe, a navíc jen na území České republiky.
Úsek řeky mezi státní hranicí a městem Drážďany je dlouhý několik desítek kilometrů a pro velké lodě bývá nesplavný po větší část roku. V suchých letech, jako např. v loňském roce, se po Labi v tomto úseku nedalo plout více jak 240 dní. Současně víme, že Německo neplánuje žádné úpravy koryta řeky Labe směrem od Drážďan do České republiky. Tuto informaci potvrdil minulý týden mluvčí saského ministerstva životního prostředí ve vysílání České televize.
Jsou proto na místě otázky, komu vlastně prospěje nový jez v Děčíně. Budou to skutečně rejdaři, jejichž lodě doplují ke státní hranici a dál se nedostanou? Budou to stavební firmy, které bude stavba jezu za státní peníze několik let živit? Nebo to bude Ředitelství vodních cest, které dostane další stovky miliónů korun na projektovou a inženýrskou přípravu zjevně zbytečného jezu?