Mladá fronta DNES informuje, že polské vlčí smečky budou předmětem jednání českého Ústavního soudu. Ústavní žalobu přitom podala advokátka, která se stejnou žalobou neuspěla ani u Městského soudu v Praze, ani později při odvolání u Nejvyššího soudu. Žaloba požadovala, aby soud nařídil Ministerstvu životního prostředí ,,připravit návrh změny platné právní úpravy zákona o ochraně přírody a krajiny tak, aby existovala legální možnost přímé obrany před škodami způsobenými vlkem obecným, a dále, aby došlo danou právní úpravou k regulaci počtu této šelmy na území České republiky s ohledem na místní specifikace každé oblasti s tím, že v oblasti Broumovsko bude jeho výskyt omezen absolutně s ohledem na husté osídlení oblasti a existující přímé nebezpečí pro zdraví a životy osob a výrazné škody na majetku.“ Řečeno stručně a slovy běžného občana žalobci chtějí, aby soud nařídil ministerstvu připravit zákon, podle kterého by bylo možné vlky nejen lovit, ale v případě Broumovska přímo vyhladit. Obě soudní instance paní advokátce velmi srozumitelným způsobem vysvětlily, že soudy musí rozhodovat podle platných zákonů. Za pozornost rozhodně stojí odůvodnění Nejvyššího soudu, který konstatoval, že „soudy jsou Ústavou oprávněny a povolány k aplikaci a interpretaci zákonů, nemají však zákonodárnou pravomoc ani zákonodárnou iniciativu, nemohou proto zákony nejen přijímat, ale ani navrhovat jejich projednání a přijetí.“ Jako studentce prvního ročníku práv se jí Nejvyšší soud snažil vysvětlit, že její návrh rozsudku by „představoval nepřípustné vykročení z ústavních mezí oprávnění soudu, nepřijatelný zásah do realizace moci výkonné ze strany moci soudní a obcházení výslovné úpravy zákonodárné iniciativy.“ Být v takové situaci, budu po přečtení rozsudků zvažovat vrácení vysokoškolského diplomu.
Kde však chybí rozum, tam přichází ke slovu přerostlé sebevědomí. S pocitem bohorovnosti proto namísto sebekritického uzardění podává tato paní žalobu k Ústavnímu soudu a ještě se tím chlubí v médiích. Zřejmě si chce kritická slova o svých neznalostech práva přečíst také v nálezu Ústavního soudu. Nebo jde o něco jiného? Že by tím hlavním důvodem byly peníze?
V minulosti se lidem, kteří prodávali nesplnitelné sliby, říkalo „obchodníci s deštěm“. I těmto podvodníkům se ale čas od času poštěstilo a déšť, za který jim hloupí farmáři a konšelé zaplatili, skutečně přišel. Opravdu nevím, zda paní advokátka vyhrává soudy alespoň tak často, jak často měli obchodníci s deštěm štěstí v případě počasí. Jisté je, že ji to prozatím netrápí. Prozatím jí totiž její klienti ochotně platí i za její soudní neúspěchy.