Lidé milují jednoduchá řešení. Mají pocit, že jim rozumí a jsou ochotni se s nimi ztotožnit. Ve skutečnosti však v životě lidské společnosti rychlá a jednoduchá řešení málokdy vedla k dobrému výsledku. Právě naopak. Na mnoha příkladech z historie lze doložit, že výsledkem byly krize nebo tragédie obřích rozměrů. Jednostranná víra ve vše řešící moc volného trhu, stejně jako víra ve zlepšení života prostřednictvím odstranění všech nerovností v lidské společnosti se opakovaně ukázala být slepou uličkou a většinou přinesla lidem pouze více problémů a zla.
Právě proto v situaci, když slyším nebo čtu o snaze kohokoli prosadit nějaké nové jednoduché řešení, zpozorním. Ať už se jedná o řešení problémů globálních, jako je probíhající klimatická změna, nebo výsostně českých, jako je opakovaně kritizovaná komplikovanost povolování staveb v České republice, začnu být velmi ostražitý a snažím se najít odpovědi na jednoduché otázky týkající se těchto nápadů. Ptám se, zda autor vůbec identifikoval a v celé šíři pochopil podstatu problémů, které chce řešit. Chci vědět, jaké existují úhly pohledů na problematiku a zda sám navrhovatel pohlíží na problém z perspektivy vhodné pro jeho řešení. A nemohu opomenout ani otázku, jestli si autor uvědomuje všechny důsledky svého návrhu a jestli některé z nich záměrně nepřehlíží.
Tato „hra na otázky a odpovědi“ by měla stát na začátku každého rozhodnutí měnit zákony nebo jinak významně zasahovat do života naší společnosti. A pokud děláme rozhodnutí bez znalosti odpovědí na tyto a další důležité otázky, pokud jednáme bez informací o skutečném stavu problémů, budou naše rozhodnutí velmi pravděpodobně špatná a povedou, jako už v minulosti mnohokrát, nikoli ke zlepšení, ale naopak ke zhoršení současného stavu.
Jedno pořekadlo říká: „Dej dítěti kladivo a vše kolem něj začne vnímat jako hřebíky.“ Jsem si jist, že jeden špatný zákon udělá víc škody, než jedno kladivo.