Belbo.cz

Komentář k petici “Zachraňme stromy” a k návrhu novely vyhlášky MŽP

V pátek 7. května 2010 proběhl v publicistické části večerního pořadu Ozvěny dne rozhovor na téma petice „Zachraňme stromy“. V rozhovoru zaznělo několik informací, ke kterým si dovolím následující komentář.

Předně bylo v rozhovoru zmíněno, že na konci minulého roku došlo chybou při novelizaci Zákona o ochraně přírody a krajiny (dále jen „Zákon“) ke zmírnění ochrany stromů, a to z důvodu sjednocení povinností právnických a fyzických osob. Doposud musely právnické osoby žádat o povolení kácet dřeviny vždy, byť by se jednalo o jedince stromů či keřů staré několik málo let. V případě fyzických osob byla tato povinnost limitována velikostí stromů, konkrétně obvodem kmene 80 cm ve výšce 130 cm (pro lepší představu čtenáře se jedná o stromy s průměrem cca 25 cm ve výšce hrudi dospělého člověka).

Popsané sjednocení přístupu k právnickým i fyzickým osobám nebylo v žádném případě chybou. Naopak se jednalo o odstranění nerovného přístupu při aplikaci Zákona. Nelze totiž odborně zdůvodnit, proč by v případě právnických osob bylo nutné chránit všechny dřeviny bez rozdílu jejich velikosti a v případě fyzických osob nikoliv. Jediným vysvětlením je naprosto scestný předpoklad, že právnické osoby je potřeba omezovat Zákonem více, než osoby fyzické.

Odstranění tohoto nerovného přístupu má navíc pozitivní dopad na snížení počtu správních řízení, která musela být vedena obecními a městskými úřady a správami chráněných krajinných oblastí a národních parků. A nejedná se o snížení právě bezvýznamné. Tuto skutečnost potvrzuje i důvodová zpráva MŽP předložená k návrhu novely vyhlášky.

V pořadu byla zmíněna také novela vyhlášky 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona (dále jen „Vyhláška“). Konkrétně se jedná o novelizaci ustanovení souvisejících s ochranou dřevin. Tady je potřeba komentovat dva body navrhované změny vyhlášky.

Prvním bodem je snížení existujícího limitu velikosti stromů určujícího zákonnou povinnost žádat orgán ochrany přírody o povolení ke kácení konkrétního stromu. Vyhláška navrhuje snížení limitu ze současného obvodu 80 cm ve výšce 130 cm (viz výše) na 60 cm ve výšce 130 cm. Prakticky to znamená zavedení povinnosti žádat o kácení stromů vždy, bude-li se jednat o strom s průměrem kmene cca 19 cm ve výšce hrudi dospělého člověka. Neexistuje přitom odborné zdůvodnění, proč má být zaveden tak výrazně nízký limit a proč není dostatečný dnes existující limit, který chrání všechny stromy s průměrem přesahujícím 25 cm. Neexistují ani statistické údaje ukazující, jak významně (či nevýznamně) stoupne počet teoreticky ochráněných stromů.

Z tohoto pohledu a při takové míře neznámých je návrh vyhlášky více gestem než odborně podloženou ochranou stromů.

Druhým a z mého pohledu dendrologa a ekologa mnohem závažnějším bodem je návrh zrušit ochranu všech ovocných dřevin v zahradách. V tomto případě je odborně snadno zdůvodnitelné, že několik desítek let stará jabloň či hrušeň s průměrem kmene 50 i více cm je z biologického i ekologického pohledu mnohonásobně významnějším prvkem ekosystému, než relativně mladý javor s průměrem kmene 20 cm. Podle návrhu vyhlášky přitom bude možné popsanou jabloň vykácet bez souhlasu orgánu ochrany přírody a popsaný javor nikoliv. Že je to absurdní? Bezesporu!

Tímto návrhem se Vyhláška sice snaží zmírnit dopady nastavení přísnějšího limitu pro ochranu stromů, ve své podstatě však popírá odbornou a ekologickou podstatu ochrany dřevin.

Ministerstvo životního prostředí by mělo zvážit, zda je přijetí novely Vyhlášky skutečně nezbytné v situaci, kdy je z odborného hlediska doposud platná vyhláška vyhovující a kdy by její změna přinesla:

–          zvýšení ochrany přesněji neurčitelného množství listnatých stromů v nižších věkových kategoriích za cenu opětovného nárůstu správních řízení v oblasti ochrany dřevin,

–          nejenom praktickou ale i teoretickou rezignaci na ochranu starých a z ekologického hlediska často velice významných ovocných stromů rostoucích v zahradách.