Svět se neustále mění. Občas celá desetiletí pomalu a nenápadně, jindy překotně a takovou rychlostí, že mnozí z nás stěží lapají po dechu. Když jsem byl dítě, žil jsem ve společnosti, která připomínala stojaté vody umělé vodní nádrže, ve které pouze snílci doufali, že stavidla přehrady jednoho dne uhnijí a svobodná voda se dá do pohybu. Bylo štěstím mé generace, že mohla zažít změnu, na kterou čekaly milióny našich předchůdců.
V historii najdeme dlouhou řadu příkladů společenských krizí. Válečné konflikty, živelné pohromy, epidemie obřích rozměrů. Lidská společnost se v těchto případech vždy dostala na rozcestí, na kterém musela volit mezi dobrou a špatnou cestou. V takové volbě mohla zvítězit snaha posilovat občanskou společnost nebo pouze moc jednotlivců a malých vládnoucích skupin. Občané různých států mohli začít více vzájemně kooperovat nebo se naopak mohli začít více izolovat a nenávidět. Výběr mezi posilováním občanské společnosti a podporou autoritářského režimu je pro mnohé z nás, kdo jsme autoritářský režim zažili na vlastní kůži, stejně jednoduchý, jako výběr mezi mezinárodní kooperací a nacionálním izolacionismem. V každé lidské společnosti ale musíme, bohužel, počítat s významným vlivem iracionálního jednání či, chcete-li, přímo lidské hlouposti.
Většina lidí v našem okolí se dá ovládat prostřednictvím silných a zcela přirozených emocí, jako jsou strach, zloba, nenávist a závist. Tato “čtyři tlačítka” fungují v lidské společnosti dlouhá tisíciletí a každý šikovný demagog i populista je dokonale ovládá. Jejich vliv na lidskou společnost v posledním desetiletí ještě umocňují moderní technologie a sociální sítě. Proto je dnes pro jedince s mocenskými choutkami snazší, než tomu bylo dříve, využít jakoukoli krizi a nasměrovat lidskou společnost žijící v demokratických poměrech k autoritářskému režimu, ve kterém se bude “plácat” po mnoho příštích generaci. Proto se dá také dnešní globální koronavirová krize vnímat současně jako hrozba i příležitost. Teprve však příští dny, měsíce a roky ukážou, jakou cestu si zvolila Česká republika, Evropa i další části světa. A většina z nás může pouze doufat, že ti, kterým dáme prostřednictvím demokratických voleb příležitost spravovat věci veřejné, nepodlehnou vábení paní moci a budou na křižovatkách budoucích cest volit správný směr.