Tvorba zákonů je řemeslo, které je možné dělat, ostatně jako každé jiné řemeslo, dobře nebo špatně. Kvalita legislativní práce přitom závisí nejenom na promyšlené práci odborníků v oblasti práva, ale stejnou měrou na schopnosti vnímat praktické dopady schvalovaných změn zákonů.
Je známou pravdou, že „politika je umění možného“. To bezezbytku platí pro politiky na komunální a regionální úrovni. Zákonodárce však při svém rozhodování navíc přebírá politickou zodpovědnost za dopady zákonů na život společnosti.
Vládní novela zákona o ochraně přírody a krajiny zabývající se ochranou národních parků byla připravena po mnohaměsíční a velmi podrobné diskuzi, a to nejen se zástupci obcí v radách národních parků, ale se stovkami odborníků na ochranu přírody a na právo životního prostředí. Diskuze v poslanecké sněmovně byla dlouhá a náročná a snad právě proto nakonec 121 poslanců odsouhlasilo návrh novely s několika přijatelnými úpravami. S úpravami, které respektovaly dohodnutou koncepci novely a mohou být v praxi používány bez rizika nejasností, sporů nebo poškození přírody v našich národních parcích.
Senát se bohužel rozhodl jít jinou cestou nežli poslanecká sněmovna a na návrh senátora Větrovského senátoři těsnou většinou odsouhlasili 30 pozměňovacích návrhů, kterými chtějí zcela změnit osm klíčových paragrafů zákona, které se týkají ochrany přírody v národních parcích. Návrhy senátorů přitom mění nejenom vlastní definici národních parků, ale staví doslova na hlavu 25 let fungující systém jejich ochrany. Požadavek senátorů, aby na území národních parků nemohla být ochrana přírody upřednostněna před turistikou, rekreací a regionálním rozvojem, je nejenom absurdní, ale pro všechny naše národní parky jednoznačně likvidační. Senátoři se tím pokoušejí vložit do zákona pověstné „dračí vejce“.
Vedle uvedených „dračích vajec“ obsahují senátní pozměňovací návrhy také chyby, které v praxi povedou jednak k obtížné použitelnosti takto upraveného zákona a zcela jednoznačně také k dlouhé řadě soudních sporů. I to může být pochopitelně záměrem jednotlivců, kteří panu senátoru Větrovskému návrh podstrčili. Jisté však je, že pokud senátní návrh zavádí v právním systému nedefinované pojmy a pokud v jedné části zákona odkazuje na neexistující jiné části zákona, jedná se o výsledek velmi nekvalitní legislativní práce.
Jako důkaz, že občas pravá ruka neví, o čem levá hlasuje, je v médiích deklarovaná snaha senátorů posílit postavení obcí v národních parcích. Výsledek jejich hlasování je však přesně opačný. Senátoři navrhují schvalování významných dokumentů v národních parcích ministerskou vyhláškou a berou tak obcím významnou možnost uplatnit svoje námitky, které by podle sněmovní verze obce uplatnit mohly.
Legislativní práce je vskutku řemeslo. A dobrý švec se pozná nikoli podle toho, jak hlasitě kritizuje práci jiného ševce, ale podle toho, zda se boty z jeho dílny dají vůbec nosit bez rizika, že si v nich zničíme nohy.