Jeden starý příběh z Talmudu vypráví, jak přišel muž k rabínovi a pravil: „Rabi, my Židé dodržujeme mnoho tisíc let desítky rituálů, z nichž některé jsou pro nás záhadné, nerozumíme jejich smyslu ani neznáme důvod jejich vzniku. Nebylo by správné ty nesrozumitelné a zastaralé rituály zrušit?“ A rabi mu odpověděl: „Máš pravdu, že u některých rituálů a pravidel neznáme důvod vzniku ani jejich účel. Může ale kdokoli z nás, kdo žijeme pouze jeden lidský život, rozhodnout, které z těch rituálů stále fungují a které ne?“
Pravidla fungování lidské společnosti se vytvářela mnoho tisíciletí. Mnohá z těchto pravidel, která ovlivňují každého z nás, nedokážeme ani popsat, ani pochopit. Můžeme pouze konstatovat, že fungují. V některých případech mají nejenom biologické kořeny, ale zasahují do sféry těžko popsatelného „společenského vědomí“ a možná ještě mnohem dál za obzor lidského vnímání a lidských schopností.
Typickým rysem dospívání člověka je snaha oddělit se od starého světa svých rodičů a vytvořit si svůj nový svět. Dospívající člověk má pocit, že z onoho starého světa nic nepotřebuje, že si vše zařídí podle sebe. Postupně ale zjišťuje, že pro každou lidskou bytost, tedy i pro něj, existují nepsaná pravidla, bez jejichž dodržování není schopen existence v lidské společnosti. Pravidla určující vztah muže, ženy a dětí, pravidla určující vztahy v malých i větších komunitách, pravidla určující formální i neformální vůdce společnosti.
Je nejspíš zcela nevyhnutelné, aby se čas od času lidská společnost dostala do situace, kdy hlasy nedospělých zesílí příliš a kdy se objeví snaha přestat respektovat základní pravidla fungování lidské společnosti. V takové chvíli vidíme, jak někteří jednotlivci, kteří se na krátkou dobu dostali k formální moci o něčem rozhodovat, nejsou díky své osobní nabubřelosti a pocitu výjimečnosti schopni dohlédnout významu tisíciletých tradic. A je pak na zbytku společnosti, jestli v pudu sebezáchovy takové jedince zastaví nebo jestli dovolí zkomplikovat život nejen sobě ale i několika generacím svých potomků.
Lidská společnost, stejně jako příroda, se díky vnitřním pravidlům, která nevytvářel člověk, nakonec vzpamatuje, ozdraví a zregeneruje. Trvá to ale mnoho desetiletí a z pohledu člověka to představuje život několika generací, které, bohužel, na ztrátu respektu k zákonům přírody a lidské společnosti vždy doplatí.