„Topte lépe, radila lidem v kraji speciální kampaň. Podle dostupných údajů však místní domkaři zatěžují ovzduší méně než lidé z jiných krajů.“ Těmito slovy uvádí svůj článek s názvem „Topíme lépe než v jiných krajích, říkají statistiky“ redaktorka MfD Žaneta Motlová. Uvádí přitom, že Moravskoslezský kraj produkuje z domácích topenišť ročně 1497 tun polétavého prachu, což je v pořadí krajů pátý největší objem. Protože se však jedná o jeden z nejlidnatějších krajů v České republice, je podíl produkce prachu na jednoho obyvatele třetí nejnižší v pořadí všech krajů. Vyznění článku je pak jednoznačné: „Produkce prachu z domácích topenišť v Moravskoslezském kraji je nevýznamné a Ministerstvo životního prostředí zbytečně utrácí milióny za informační kampaň „jak správně topit“.
Celý článek je tak nádherným příkladem účelové manipulace s fakty. Manipulace, která je natolik průhledná (a hloupá), že ji zcela jistě použiji do některé ze svých přednášek na univerzitě. Jak konkrétně paní redaktorka manipuluje daty? Jedná se použití tzv. statistické hodnoty (v tomto případě produkce prachu na jednoho obyvatele), která nemá pro posouzení skutečného vlivu domácích topenišť na kvalitu ovzduší a zdraví obyvatel žádný význam. Nebo si snad paní redaktorka skutečně myslí, že z celkového objemu prachu, který společně vyprodukují domácnosti, si každý z více jak jednoho miliónu obyvatel Moravskoslezského kraje „vydýchá“ poctivě svůj díl? Naopak, pokud má některé z čísel skutečnou vypovídací hodnotu, pak to jsou právě ony souhrnné objemy vyprodukovaného prachu. A pokud by měl být článek skutečně korektní, musel by se spíše než počtem obyvatel zabývat velikostí území jednotlivých krajů a nemohl by pominout koncentrovanost domácích topenišť do dílčích území a naprosto rozdílné podmínky z hlediska geomorfologie terénu a místního proudění vzduchu.
Chceme-li skutečně zajistit zlepšení stavu ovzduší v Moravskoslezském kraji, musíme se naučit říkat pravdu a nesmíme se uchylovat k laciným mediálním výkřikům. Je zcela správné stanovovat přísné emisní limity průmyslovým podnikům a důsledně kontrolovat jejich dodržování. Stejně tak je ale správné najít řešení, které omezí produkci polétavého prachu z domácích topenišť a z dopravy. Poslední výsledky studií a mezinárodních projektů sledujících problematiku znečištění ovzduší v Moravskoslezském kraji totiž jednoznačně dokládají, že podíl domácích topenišť a dopravy na produkci polétavého prachu přesahuje 60 %. Zavíráním očí a zakrýváním uší před výsledky skutečných výzkumů a psaním článků, ve kterých se budeme „pseudostatistickými“ argumenty pokoušet dokázat, že domácí topeniště nejsou v Moravskoslezském kraji problém, lidem nepomůžeme.
