Spory před Ústavním soudem zdají se býti pro mnohá média větším lákadlem, nežli med pro hladové vosy. Ústavní právo se přitom rozhodně nedá označit za jednoduchou oblast právní vědy. Proto mne udivuje, jak často se v posledních letech setkávám v mediálním prostoru s myšlenkou žalovat nějaký právní předpis u Ústavního soudu. V případě poslední novely zákona o ochraně přírody a krajiny, která upravuje pravidla pro národní parky, jsme se „vyhrožování“ ústavní stížností nakonec také dočkali. A to přímo na titulní straně celostátního deníku. Co na tom, že Legislativní rada vlády, ve které působí naši významní ústavní odborníci, nezaznamenala ani stín kolize s Ústavou? Starosta významné šumavské obce je o protiústavnosti novely prostě přesvědčen a bude žádat senátory, aby podali ústavní žalobu. V médiích se totiž nejlépe prodávají výkřiky, které, byť jsou obsahově prázdné, vypadají vznešeně. A spojení slov žaloba a Ústavní soud má přesně ony parametry. Parametry zoufalé snahy udržet si pozornost médií, i když už nemám co říct.
