Šílený nápad řešit problém přemnožených hrabošů plošnou aplikací jedu v zemědělské krajině ukazuje na několik důležitých a přitom dlouhodobě přehlížených skutečností souvisejících se zemědělským hospodařením a ochranou české krajiny. Přestože se zemědělci v čele s ministrem Tomanem rádi presentují jako dobří hospodáři a ochránci přírody, “hraboší spor” ukazuje, že hlavním zájmem těchto hospodářů je jejich vlastní ekonomický profit a že volně žijící živočichové pro ně žádnou hodnotu nepředstavují. Absolutně si nejsou ochotni připustit skutečnost, že za současný stav zemědělské krajiny jsou z 99 % zodpovědní právě a jenom oni a že i ona “hraboší kalamita” je důsledkem jejich dlouhodobého hospodaření. Proto jim připadá naprosto normální řešit svůj ekonomický problém bez ohledu na živočichy, kteří jsou v krajině víc doma, než sami zemědělci.
Za pozornost stojí také používání slova “hraboší kalamita” v situaci, kdy stát čelí kalamitě kůrovcové a kdy ministerstvo zemědělství vidí jako hlavní nástroj jejího řešení rozdávání státních dotací. Je zřejmé, že nastane velký tlak na rozdávání státních peněz také na kompenzaci nižší úrody v souvislosti s přemnožením hrabošů. Na rozdíl od lesních porostů, kde vlastníci zdědili kůrovcový problém vytvořený rozhodnutím jejich předků před sto i více lety, je přemnožení hrabošů výsledkem hospodaření zemědělců v posledních letech a desetiletích. Nemyslím si, že by bylo správné, kdyby státní kompenzaci mohli dostávat lidé, kteří přemnožení hrabošů sami způsobili.
Nepřekvapuje zřejmě nikoho, že se k plošné aplikaci jedů na zemědělské půdě hrdě hlásí také současný šéf Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek. Ve svých názorech se tentokrát rozhodl vsadit na metodu zastrašování veřejnosti. Jeho vize “hraboších nájezdů” na české vesnice a města mají možná dobrý potenciál pro autory hororové literatury, nemají ale rozhodně nic společného s realitou ani biologií hraboše polního. Není známo, zda se pan Jandejsek chystá vydat na literární dráhu nebo zda si jenom vzpomněl, že v mládí četl Dykova Krysaře, jisté je, že českou veřejnost opět ujistil o nedostatcích ve svém biologickém a ekologickém vzdělání.
Celá situace kolem přemnožení hraboše polního mne proto pouze ujistila v názoru, že vrcholoví představitelé českého zemědělství jsou dlouhodobě neschopni vnímat krajinu jinak, nežli nástroj svého okamžitého zisku. Volně žijící živočichové pro ně nemají hodnotu, ekologické vztahy v krajině je nezajímají a nejsou ochotni na jejich zlepšování vynaložit ani korunu z vlastní kapsy. V takové situaci by i reakce společnosti a státu měla být jednoznačná: “Co jste si v krajině nadrobili, to si také snězte!”