Poslední jednání Rady vlády pro veřejnou správu mělo vedle nového stavebního zákona na programu také Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035 z pera Ministerstva zemědělství. Tato koncepce mimo jiné navrhuje oddělit výkon státní správy lesů a myslivosti od obecních a městských úřadů a vytvořit pro tuto oblast nový státní úřad. Zda by se měl jmenovat „Nejvyšší lesní úřad“, zatím nevíme, nicméně po návrhu oddělit státní správu od samospráv v oblasti povolování staveb se jedná o další krok k likvidaci spojeného modelu výkonu veřejné správy.
Koncept spojeného modelu veřejné správy vznikl v devadesátých letech v souvislosti s návrhem nového krajského uspořádání České republiky a opírá se o doposud platná usnesení Parlamentu ČR. Jeho výhodou je nejenom úspornější fungování veřejné správy, ale především vyšší míra zapojení samospráv a tedy i vyšší míra jejich odpovědnosti za ochranu veřejných zájmů v jejich územní působnosti. A v neposlední řadě se jedná o relativně přehledný systém, srovnáme-li jej např. se systémem veřejné správy v Polsku, kde se na úrovni vojvodství dělí o kompetence vládou jmenovaný vojvoda a lidmi volený maršálek.
Změna systému veřejné správy by měla být změnou skutečně systémovou a měla by na ní panovat nejen široká politická, ale také široká společenská shoda. Snahy „odloupnout“ z funkčního spojeného modelu dílčí oblasti, jak to vidíme v případě stavební či lesní správy, jsou nejen nesystémové, ale mohou vést k vážnému narušení výkonu veřejné správy jako celku. Pokud takové nesystémové změny připustíme, otevíráme dveře k neřízené destrukci a můžeme jenom bezmocně čekat, jaká další část veřejné správy bude na řadě.
V oblasti životního prostředí byla naposledy před 15 lety diskutována možnost vzniku Státní správy životního prostředí. Společně s Agenturou ochrany přírody a krajiny a s Českou inspekcí životního prostředí by tento nový (a doposud neexistující) státní úřad mohl převzít veškeré kompetence veřejné správy v oblasti životního prostředí, které v současné době mají krajské a obecní úřady. Před 15 lety byla tato myšlenka „uložena do šuplíku“. Možná nadešel čas, abychom ten šuplík znovu otevřeli.
Věřím, že si politická reprezentace co nejdřív uvědomí, že systémové změny nemají probíhat způsobem, který vidíme v případě návrhů na vytvoření státní stavební či lesní správy. Pokud nastal čas a sloučený model veřejné správy je nevyhovující, pojďme jej změnit. Ale systémově a jako celek po široké celospolečenské diskuzi, a neodlupujme z něj kousíčky, jak Jeníček s Mařenkou z Perníkové chaloupky. Jinak budeme mít co do činění s „ježibabou chaosu a zmatků“ ve veřejné správě.
(Publikováno na www.ekolist.cz)