Život člověka i celé společnosti probíhá v cyklech. Zdá se, že v životě české společnosti hrají významnou úlohu roky s osmičkou na konci. Z nějakého důvodu se v těchto letech opakují pokusy omezit svobodu a demokracii na území tohoto malého středoevropského státu. Jako by „zlo“ nabíralo na síle vždy, když se přiblíží rok ukončený osmičkou.
Je smutné pozorovat synergii sílící snahy několika jedinců omezit svobodu a demokracii a masy mlčících, přihlížejících, „spokojených“ lidí, kteří už nepamatují nebo si nechtějí pamatovat, co se stalo v letech 1938, 1948 i 1968. Stejně jako tenkrát slyšíme: „Nic zlého se nestane, máme přece demokracii.“ Stejně jako tenkrát mlčky pozorujeme, jak je demokracie nejdřív zneužita a následně ubita. Jestliže v roce 1938 se k nám zlo „přelilo“ ze sousedního Německa, byť za významné pomoci mnoha původně českých občanů, v letech 1948 i 1968 jsme to byli my sami, kdo jsme si svobodu a demokracii znásilnili a následně udusili.
Rok 1998 byl po svobodných volbách v roce 1990 rokem prvního pokusu, kdy se zlo opět nadechlo a pokusilo se demokracii přidusit. Po dvaceti letech stojíme na prahu roku 2018 a sledujeme, jak někteří z aktérů útoku na demokracii v roce 1998 hrají opět hlavní roli, jak se opět chystají zaútočit. Posíleni několika dalšími „smrtijedy“. Sledujeme a mlčíme. Jako v letech 1938, 1948 i 1968. Čeká další generaci osud lidí žijících v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech? A jsou vůbec Češi schopni ukončit tento bludný osmičkový kruh?