Případy otrav luňáků a orlů, které proběhly v posledních týdnech českými médii, vyvolaly negativní ohlasy veřejnosti. Podobně tomu bylo i v případě záměrného poškozování stromů, kde orgány ochrany přírody zákonnou cestou bránily jejich pokácení. Jedná se o ojedinělé excesy nebo jsou případy otrav na Hodonínsku, Klatovsku či mrzačení stromů v Zašové důkazem závažnějšího společenského problému? Co vede konkrétní jedince k rozhodnutí úmyslně zabíjet chráněné živočichy? Pokud je motivací v případě poškození stromů, které následně musí být vykáceny, snaha prosadit realizaci konkrétní stavby, pak v případě záměrných otrav orlů a luňáků budeme ekonomické motivy hledat velmi obtížně. Spíše to vypadá, že se zde projevuje zvrácená touha psychicky nemocných jedinců ublížit přírodě a živým tvorům.
Projevy patologického chování jednotlivců nejsou ničím novým. Bylo by ale zajímavé zjistit, proč se v určitých letech tyto projevy objevují častěji. Co je příčinou, že úchylné myšlenky v nitru konkrétních jednotlivců najednou vyhřeznou a stanou se konkrétním trestným činem? Co posiluje odvahu lidí realizovat zlo? Může to být pocit beztrestnosti a neschopnosti policie je odhalit. Může to ale také být pocit, že něco, co bylo doposud společensky nepřijatelné či dokonce zakázané, je více tolerováno postojem společnosti nebo dokonce českými zákony.
V posledních letech zaznamenáváme významnou snahu některých zákonodárců oslabit prostřednictvím podávání pozměňovacích návrhů ochranu přírody v České republice. A nejedná se přitom o žádné malé změny. Útoky jsou vedeny na nejcennější části přírody, tedy na národní parky a silně ohrožené druhy živočichů. Z těch posledních a stále aktuálních návrhů změn Zákona o ochraně přírody a krajiny je možné zmínit návrh poslance Kotta (omezení ochrany silně ohrožených živočichů v souvislosti s používáním jedů v zemědělství), poslanců Bendla a Zahradníka (zrušení předkupního práva státu v národních parcích a otevření cesty k privatizaci jeskyní) nebo poslanců Adamce a Kolovratníka (omezení možnosti Správ národních parků vyjadřovat se ke stavbám v národních parcích). Samostatnou a často se opakující snahou je umožnění kácení vzrostlých dřevin bez povolení orgánu ochrany přírody, se kterým v tomto volebním období přišel poslanec Kott (kácení v ochranných pásmech vodovodů a kanalizací) nebo poslankyně Matušovská (kácení dřevin podél železničních tratí). Podotýkám, že se jednalo o namátkou vybrané snahy zákonodárců oslabit ochranu přírody a že bychom podobných příkladů našli v posledním volebním období mnohem víc.
Úmysly předkladatelů konkrétních pozměňovacích návrhů mohou být různé, nicméně signál, který zákonodárce předložením takových návrhů vyšle směrem k veřejnosti, je bohužel zřejmý. Je to z jeho strany sdělení, že bychom přírodu (stromy, živočichy, půdu…) nemuseli nebo dokonce neměli chránit tak přísně a že máme dát přednost stavbám a jiným ekonomickým a úzce skupinovým zájmům. Jinými slovy nám říká, že bychom měli upozadit veřejný zájem (hodnotu, která slouží společnosti jako celku) a upřednostnit zájem soukromý.
Společnost je složitý organismus, a proto si myslím, že popsané signály přicházející z Poslanecké sněmovny nezůstávají v životě společnosti bez odezvy. Určitě se najde část veřejnosti, která na ně zareaguje nejen u volebních uren, ale bude se podle nich, bohužel, chovat i v běžném životě. Zodpovědnost zákonodárce není omezena zdmi paláců Poslanecké sněmovny. Politika je přece o symbolech a činech. A činy zákonodárců mají symbolickou sílu, která se následně projevuje v našem životě. Někdy posílí odvahu začít připravovat konkrétní stavbu nebo podnikatelský projekt, jindy, bohužel, posílí zvrácenou touhu zabíjet orly.