Tak jsem se těšil, že si na včerejší besedě na téma „Jak ovlivňuje znečištěné ovzduší naše zdraví“ poslechnu výsledky špičkových vědeckých prací. Těšil jsem se, bohužel, marně. Pro informace, že se mám bát bydlet v Ostravě, jsem do Malostranské besedy, kde Zelený kruh tuto akci pořádal, skutečně nepřišel. Také jsem nepřišel poslouchat spekulace typu: „Nemáme sice spolehlivá data o původu prachových částic v ostravském ovzduší, jsme si ale jisti, že za 90 % znečištění může průmysl.“
Šokující pro mne bylo také zjištění, že lidé zaštiťující se autoritou vědeckých institucí či autoritou svých vědeckých prací neváhají zpochybňovat oficiální data státních institucí typu ČHMÚ či zdravotních ústavů a hygienických stanic, jakmile jsou tato oficiální data v rozporu se závěry jejich vědeckých prací.
Z více jak dvouhodinového tlachání v Malostranské besedě v režii Zeleného kruhu jsem si nakonec odnesl pouze dvě pozitivní informace. Ta první reaguje na opakované výroky dr. Šráma, že je kompetentní vyjadřovat se pouze ke zdravotním aspektům, protože problematice původu prachových a dalších znečišťujících látek nerozumí, stejně jako nerozumí problematice možné eliminace takového typu znečištění. Doufám jenom, že pan Šrám bude ve svých názorech na limity svých vědomostí konzistentní také ve chvíli, kdy se na něj obrátí Česká televize s žádostí o rozhovor. V jeho dosavadních mediálních vystoupeních se totiž nejednou vyjadřoval k otázkám, kterým, jak včera několikrát opakoval, skutečně nerozumí.
Druhou pozitivní informací je sdělení pana Šráma, že v letošním roce nemají ekonomické prostředky na pokračování jejich dosavadního výzkumu. Že by si vedení Akademie věd a některá ministerstva uvědomila, že peníze určené na vědu a výzkum musí přinášet také společenský užitek?
Ať už je to jakkoliv, je dobře, když si lidé typu pana Šráma alespoň občas uvědomí, že přísloví o ševci, který by se měl „držet svého kopyta“, platí i pro vědeckou obec.
