V souvislosti s debatou o Turowu mne zaujaly zajímavé rozdíly mezi ústavními zákony obou států.
Polská ústava stanoví, že “každý je povinen pečovat o životní prostředí a je zodpovědný za jeho zhoršení”. Podobnou povinnost “pečovat” Ústava České republiky nezná. Česká Listina základních práv a svobod pouze říká, že “každý má právo na příznivé životní prostředí” a že nikdo nesmí při výkonu svých práv ohrožovat ani poškozovat životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Současně je podle Ústavy ČR péče o šetrné využívání přírodních zdrojů povinností státu.
V Ústavě Polské republiky najdeme navíc v čl. 74 povinnost orgánů veřejné moci postupovat tak, aby jejich politika zajistila ekologickou bezpečnost nejen pro současnou, ale i pro budoucí generaci.
Jak vidno, do ústavy lze napsat cokoliv. Realita bude nicméně vždy věcí osobní zodpovědnosti jednotlivců a schopnosti i ochoty společnosti vynutit si dodržování platných pravidel.
