Všimli jste si, jak často se v posledních měsících objevuje argument, že pokud jako Česká republika nepřijmeme nějaký zákon, budeme za to pohnáni k Evropskému soudnímu dvoru a následně tvrdě finančně trestáni, a to tak dlouho, dokud se nepodvolíme?
Určitě nemůže nikdo tvrdit, že by Česká republika měla málo zákonů, že by naše Sbírka zákonů trpěla podvýživou. Občas slyšíme nesmělé námitky, že splnění celé řady požadavků Evropského společenství je již zajištěno platnými zákony. Přesto trvají někteří poslanci na přijímání nových zákonů, které, světe div se, velice často ani oni sami nepovažují za dobré.
Nechce se mi věřit, že by Evropská komise nevnímala různorodost 27 členů Evropského společenství a že by skutečně slepě trvala na přijímání nadbytečných zákonů. Stále si myslím, že Evropská komise požaduje, aby byl zabezpečen účinek přijaté evropské legislativy. Ve většině případů, které znám, nepředepisuje Evropská komise, jak má tzv. implementace „evropského práva“ proběhnout. Požaduje pouze, aby k implementaci ve stanoveném termínu došlo.
Chápu, že může být složitější vysvětlit, že již máme účinnost některého z evropských předpisů zajištěnu prostřednictvím platných zákonů. To vyžaduje nejenom jazykové, ale také odborné a vyjednávací schopnosti našich vyjednávačů. Mnohem jednodušší je, když prostě přeložíme evropskou směrnici nebo její část a uděláme z ní samostatný zákon, který s velkými obtížemi roubujeme na soustavu platných zákonů. Jednání s Evropskou komisí si tím možná zjednodušíme, vlastní právní soustavu si tím naopak zkomplikujeme, ne-li přímo zhoršíme.
Jestliže tomu tak není a jestli dnes Evropská komise skutečně tlačí členské státy pomocí Evropského soudního dvora k šablonovitému opisování evropské legislativy, jestliže se pomalými krůčky ztrácejí jednotlivé členské země další a další části své suverenity, měli bychom začít velmi rychle a velmi vážně přemýšlet a otevřeně diskutovat o budoucnosti a suverenitě České republiky.