Josefa Vavrouška jsem vždy vnímal nejenom jako prvního ministra a předsedu Federálního výboru pro životní prostředí, ale také jako humanistu, vizionáře a především jako praktického idealistu. Česká republika měla štěstí, že u jejího zrodu na začátku 90. let stáli vizionáři a že ochrana životního prostředí dostala dobré základy právě díky lidem, jako byl Josef Vavroušek. Především ideový a legislativní základ položený počátkem devadesátých let je dodnes pevnou oporou systému ochrany životního prostředí, který byl v posledních desetiletích opakovaně napadán z mnoha stran.
Josef Vavroušek dokázal během svého krátkého působení v politice dostat naši postsocialistickou republiku do pozice respektovaného člena světového společenství v oblasti ochrany životního prostředí. Tato skutečnost hrála později významnou roli při vyjednávání dohody o vstupu České republiky do EU. A jako člen EU bychom měli i v budoucnu využívat potenciál, který stále máme nejen díky lidem, jako byl Josef Vavroušek, ale především díky všem, kteří ochranu životního prostředí považují za svoje životní poslání.
Chceme-li věci skutečně změnit, musíme znát cíl. A znalost cíle je důležitá také proto, abychom v bouři nesešli z cesty a abychom nenarazili na skaliska. V posledních letech je totiž ochrana životního prostředí v naší zemi opakovaně nucena “plout mezi Scyllou a Charybdou” nejrůznějších zájmů, které chtějí systém ochrany životního prostředí oslabit.
V seznamu nominovaných vidím zástupce všech generací, vidím nejen renomované akademiky, pedagogy a publicisty, ale také uznávané starosty, podnikatele a úředníky. Vidím reprezentativní vzorek části společnosti, které není lhostejná idea udržitelného života. Vy všichni tady jste důkazem, že cíle vytýčené Josefem Vavrouškem na začátku devadesátých let minulého století jsou dobré cíle.
Za to bych vám rád dnes poděkoval a rád bych vám také popřál do vaší další práce hodně sil, elánu a praktického idealismu.