Pravděpodobně byste nenašli člověka, který by na sugestivně položenou otázku, zda chce, aby bylo povolování staveb co nejjednodušší, odpověděl záporně. Zcela přirozeně bude také souhlasit s idealistickou představou, že elektronicky pošle na “superúřad” jednoduchou žádost společně s jednoduchou projektovou dokumentací a do 30 dnů mu přijde stavební povolení. Bude-li muset v rámci stavby vykácet několik stromů, zatrubnit kus potoka a zabetonovat kousek pole, vyřeší to za něj stavební “superúřad”. Bude totiž úkolem “superúředníků”, aby vymysleli nebo prostě nějak “zašmoulili” argumenty pro vydání stavebního povolení. A nestihnou-li to do 30 dnů, vydá to elektronický systém úřadu sám a úředník bude potrestán za pomalou práci. No řekněte, kdo by nechtěl žít v tak ideálním světě?
Každá mince má ale dvě strany. V takovém „ideálním světě“ se totiž budete muset smířit rovněž se skutečností, že stejně rychle jako vaši stavbu rodinného domu bude úřad povolovat i stavbu továrny nebo větrných elektráren na louce vedle vašeho domu. A podobně, jako tomu bude ve vašem případě, tak i v případě továrny úředník stavebního “superúřadu” upřednostní soukromý ekonomický zájem podnikatele před veřejným zájmem chránit přírodu. Jako běžný občan přitom nebudete mít možnost do řízení o povolení továren nebo větrných či jiných elektráren jakkoliv mluvit.
Tak ve stručnosti vypadá návrh nového stavebního zákona z dílny Hospodářské komory, který Ministerstvo pro místní rozvoj poslalo do legislativního procesu. Hlavním a často opakovaným argumentem pro nezbytnost nového zákona je přitom nelichotivé 157. místo na světě v rychlosti povolování plechových velkoskladů na polích v okolí Prahy. Čtete dobře – plechových velkoskladů – nikoli rodinných domů a dalších staveb v celé České republice. Světová banka ve své analýze, jejíž výsledky propagátoři nového stavebního zákona tak rádi používají, totiž nic jiného, než délku přípravy výstavby obchodních velkoskladů nehodnotila. Jsem si jist, že pokud by Ministerstvo pro místní rozvoj udělalo poctivou analýzu délky stavebních řízení v ČR, tak bychom zjistili, že více jak 80 % stavebních řízení probíhá v řádných lhůtách. Proto také tvrdím, že dnes velmi populární kritika fungování stavebních úřadů neříká nic o chybném nastavení celého systému stavebních úřadů, ale ukazuje pouze jednotlivá pochybení konkrétních úředníků.
Nepřipravená a nedomyšlená změna systému nikoli pouze stavebních úřadů, ale významné části státní správy, jejímž úkolem je ochrana kulturního dědictví, přírody, zdraví a dalších společenských hodnot, je nezodpovědný hazard. V oblasti ochrany životního prostředí se přitom nabízí daleko vhodnější cesty pro zjednodušení a zrychlení povolování všech staveb. Ministerstvo životního prostředí již víc jak rok nabízí Ministerstvu pro místní rozvoj možnost zavedení Jednotného environmentálního povolení, které by zrychlilo a zjednodušilo stavební řízení bez rizika, že dojde k systematickému upřednostňování ekonomických zájmů jednotlivců před ochranou životního prostředí a tím i ke zhoršení kvality života našich občanů. Ministerstvo pro místní rozvoj tuto rozumnou cestu bohužel odmítá a raději dal prosazuje nedomyšlený experiment, který může na dlouhé roky rozvrátit systém státní správy v ČR a zkomplikovat tak život všem jejím občanům.