V arabském světě jsem poznal, že lidskou přirozeností je následovat vůdce. A pokud vůdce chybí, vzniká ve společnosti pocit frustrace. Objevují se pocity tápání a touha najít někoho, kdo ukáže jasný směr. Někoho, kdo najde jednoduché a všem srozumitelné řešení.
Slova, která v posledních týdnech vyslovuje Andrej Babiš a lídři jeho krajských kandidátek, neslyšíme poprvé. Jsou to slova nespokojených spoluobčanů, kteří touží po zásadní změně. Mnohdy sice neznají cíl své touhy po změně, přesto jsou o nutnosti příchodu něčeho nového bytostně přesvědčeni. Andrej Babiš a jeho hnutí tak vlastně nepotřebují vymýšlet volební program. Stačí zajít do hospod a kaváren a pak v televizi memorovat odposlouchané názory. A výsledek? Ten je úžasný! Lidé sedí u televize a poslouchají, jak jejich vlastní názory říká „jejich řečí“ nová tvář. Nový vůdce. Konečně!
Kladu si otázku, kolik obyvatel České republiky se zamýšlí nad hodnotami demokratického uspořádání naší společnosti. A není to pouze řečnická otázka. Opuštění těchto hodnot a jejich výměna za oddanost novému vůdci je vážným signálem pro českou, moravskou i slezskou politickou scénu. Pokud se totiž ukáže, že nezanedbatelná část naší společnosti dá ve volbách do Poslanecké sněmovny hlas hnutí zcela ovládanému člověkem, který toto hnutí založil, který v něm má svrchované pravomoci a který toto hnutí de facto „vlastní“, pak se musíme ptát, jaká je budoucnost politických stran fungujících více či méně na demokratických zásadách a principech.
Případný výrazný volební úspěch Andreje Babiše bude zkrátka vážným znamením touhy české společnosti po zásadní změně celého českého politického systému.