Úvod
Pojem inflace není pojmem spojeným pouze s oblastí ekonomiky. Jazykově vychází z anglického výrazu „to inflace“, což znamená nafouknout. S inflací se tak setkáváme v kosmologii, kde představuje jednu z možností vývoje vesmíru především v jeho rané fázi představované exponenciálním rozpínáním, nebo o inflaci také občas hovoříme v souvislosti s přehnaným a nedůvodným tlakem na zvyšování počtu akademických titulů ve společnosti. V takovém případě hovoříme o akademické inflaci, která vedle snižování nároků na stupeň znalostí a dovedností absolventů může současně vyvolat nárůst nákladů na vzdělání, a to jak z pohledu výdajů státu, tak z pohledu výdajů jednotlivce. Statistický údaj o počtu vysokoškolsky vzdělaných osob ve společnosti nemusí nutně znamenat vyšší kvalitu společnosti z hlediska znalostí a dovedností.
Česká národní banka (dále jen ČNB) na svých oficiálních stránkách uvádí následující definici inflace: „Inflace je obvykle chápána jako opakovaný růst většiny cen v dané ekonomice. Jde o oslabení reálné hodnoty (tj. kupní síly) dané měny vůči zboží a službám, které spotřebitel kupuje – je-li v ekonomice přítomna inflace spotřebitelských cen, pak na nákup téhož koše zboží a služeb spotřebitel potřebuje čím dál více jednotek měny dané země.“[1] Současně zde ČNB uvádí, že „pokud většina cen v ekonomice delší dobu klesá, hovoříme o deflaci“.
Období let 2020 a 2021 bylo pro občany České republiky (dále jen ČR) obdobím nelehkým nejen z pohledu společenských a mezilidských vztahů, ale bylo nelehké také z mnoha dalších hledisek. Ekonomika a veřejné finance představují v tomto smyslu pouze dílčí část, která může (ale také nemusí), hrát důležitou roli v dalším vývoji české společnosti. Předkládaná práce má za cíl upozornit na některé souvislosti jevu označovaného slovem „inflace“ v jeho ekonomickém pojetí a koronavirovým obdobím let 2020 a 2021 v ČR.
Hlavní stať
Pokud o kosmologické definici inflace můžeme prohlásit, že se jedná o nepotvrzenou teorii, pak v případě ekonomické definice inflace nic takového říci nemůžeme. Naopak, existuje celá řada odborných publikací, které se definicí inflace a jejími praktickými případy zabývá. Je jistě pravda, že oblast ekonomických jevů není možné zkoumat podobně exaktně, jako to je možné v případě jevů přírodních. Proto se v případě ekonomických predikcí budeme vždy pohybovat na poli odhadů s určitou mírou pravděpodobnosti, že tyto predikce budou naplněny.
Jeden z ekonomických velikánů minulého století, Ludwig von Mises ve svém „opus magnum“ s názvem „Lidské jednání“[2] definuje inflaci jako „zvýšení množství peněz v širším smyslu, které není kompenzováno odpovídajícím zvýšením potřeby poptávky po penězích v širším smyslu, takže výsledkem musí být pokles objektivní směnné hodnoty (kupní síly) peněžní jednotky“.[3] Mises přitom upozorňuje, že „dnes populární zvyk definovat inflaci pomocí jednoho z jejích dopadů, vyšších cen, skrývá před veřejností ostatní důsledky zvýšení objemu peněz vždy, když je tento růst kompenzován odpovídajícím poklesem cen kvůli zvýšení výroby“.[4] Vynechat nelze ani následující část definice, ve které Mises uvádí: „Inflace nezvyšuje celkové bohatství, jež je možné spotřebovat. Pouze přeskupuje kupní sílu ve prospěch těch, kdo jako první obdrží nějaké z těchto nových, dodatečných peněz.“[5]
Zcela určitě bychom mohli najít další definice inflace uváděné jinými významnými autory. Cílem práce je však vyhodnocení konkrétní situace související s inflací v ČR v letech 2020 a 2021. Jaká to tedy byla situace? Nahlédneme do oficiálně publikovaných dat o vývoji české ekonomiky. Podle Českého statistického úřadu (dále jen ČSÚ) byl vývoj hrubého domácího produktu (dále jen HDP) očištěného o cenové vlivy a sezónnost v letech 2020 až 2021 následující:
Konec roku 2019: HDP + 2,4 % (v průběhu roku 2019 byla zřejmá klesající dynamika růstu).[6]
Konec roku 2020: HDP – 5,6 % (největší propad o – 10, 8 % zaznamenala ekonomika v rámci meziročního srovnání ve 2. čtvrtletí roku 2020).[7]
Konec roku 2021: HDP + 3,3 % (nejvyšší růst zaznamenal HDP ve druhém čtvrtletí a ekonomiku významně táhly nákupy nemovitostí).[8]
Vedle tohoto ukazatele je velmi důležité sledovat vývoj peněžní zásoby v ekonomice ČR. Podle údajů ČNB uvedených ve Zprávách o výkonu dohledu nad finančním trhem z let 2020 a 2021 rostl objem klientských úvěrů. V roce 2020 se jednalo o zvýšení o 3,9 % na celkovou částku 3701 mld. Kč, přičemž nejvýznamněji se na tomto růstu podílely úvěry poskytnuté domácnostem (růst o 6,4 %), a to především z důvodu rekordního objemu bankovních úvěrů poskytnutých na bydlení a hypotečních úvěru.[9] Současně rostly klientské vklady v bankách (nárůst 9 %), a to především díky nárůstu vkladů domácností o 12,4 %.
V roce 2021, tedy ve druhém roce pandemie Covid-19, nárůst klientských úvěrů i klientských vkladů pokračoval. I v tomto roce byl nárůst klientských úvěrů tažen zejména úvěry poskytnutými domácnostem, jejichž objem se navýšil o 10,3 % a i v tomto roce toto významné navýšení odráželo především pokračující vysoký zájem o financování vlastnického bydlení.[10] V růstu pokračoval i objem klientských vkladů (nárůst o 6,6 %), přičemž i v tomto roce hrály významnou roli vklady domácností.
Z uvedeného je zřejmé, že významný ekonomický pokles v roce 2020 ani bezprecedentní společenská situace v období nouzových stavů a celkového omezení společenského života nevedla k opatrnosti obyvatel v případě jejich ekonomického chování. Naopak vedla ke zvýšení trendu zadlužovat se. Současně můžeme vidět, že ve společnosti rostl objem finančních prostředků. Co bylo příčinou obou těchto jevů? Velmi pravděpodobně chování české vlády, která na úkor zvyšování veřejného dluhu pumpovala do společnosti vysoké objemy finančních prostředků. Řádově se jednalo v obou letech o stovky mld. Kč. Schodek státního rozpočtu dosáhl v roce 2020 367 mld. Kč a v roce 2021 necelých 420 mld. Kč. Za dva roky se státní dluh zvýšil o 416 mld. Kč.[11]
I když se zvýšení peněžní zásoby ve společnosti projevilo na výše uvedených trendech týkajících se nárůstu klientských úvěrů a vkladů domácnosti pouze částečně, významný byl bezesporu psychologický efekt, který vláda svojí „mimořádnou dotační aktivitou“ vyvolala. Dělo se tak zřejmě z důvodu, protože obyvatelé získali pocit, že pandemie Covid-19 nepředstavuje ekonomické riziko a že „období hojnosti“ pokračuje. Pokles výkonu ekonomiky je neznepokojil, protože se vláda postarala o zabezpečení jejich příjmů. Že se tak dělo na úkor zvyšování zadlužení státu, to běžné občany nezajímalo. Naopak je to utvrzovalo v přesvědčení, že i oni se mohou více zadlužovat.
Jako důležitá se jeví také informace o vývoji burzovního trhu v ČR. Na konci roku 2021 dosahoval Index PX rekordních (historických) hodnot.[12] V souvislosti s poklesem ekonomického výkonu české ekonomiky to ukazuje na snahu investorů použít volné finanční prostředky, jejichž objem ve společnosti v letech 2020 a 2021 zjevně narůstal. Vedle výrazného růstu trhu s nemovitostmi, který byl tažen zájmem obyvatelstva financovat vlastní bydlení nebo lépe uložit volné finanční prostředky, je výrazný růst burzovního trhu druhým signálem výrazného zvýšení peněžní zásoby v ČR.
Dluh je dalším významným faktorem, který vstupuje do vývoje ekonomiky. Hovoříme-li o dluhu, máme na mysli jak zadlužení státu, tak zadlužení občanů. Velmi významná je přitom dynamika vývoje dluhu. Jako ekonomický ukazatel je dlouhodobě používán poměr zadlužení státu (součet zadlužení veřejných rozpočtů) vůči HDP. „Řešit rozpočtový deficit lze v zásadě třemi základními možnostmi – prodejem aktiv, peněžním krytím nebo dluhovým řešením.“[13] Prodej aktiv je řešení velmi omezené a peněžní krytí (tzv. monetarizace dluhu) je v ČR přímo zakázána. Proto si vlády ČR na řešení rozpočtového deficitu prakticky vždy půjčují. A „půjčováním si prostředků na řešení deficitu jednotlivých veřejných rozpočtů vzniká veřejný dluh“.[14] Podle ČSÚ byl vývoj zadlužení ČR v letech 2020 až 2021 dynamicky stoupající. Do ekonomiky „přiteklo“ několik set miliard korun, které nebyly generovány rostoucím výkonem ekonomiky. Peníze „přitekly“ do ekonomiky na úkor zvýšení zadlužení státu.
Míra zadlužení občanů je zřejmá z ekonomických dat, které uvádí ČNB a které jsou uvedeny výše. Je jistě důležité upozornit na skutečnost, že v době, kdy ČR zaznamenala výrazný propad HDP, došlo ke zvýšení celkového množství úvěrů poskytnutých komerčními bankami. A to nikoli v zanedbatelných objemech. Občané ČR z nějakého důvodu věřili, že je správné se více zadlužit, byť v době nejistoty či dokonce krize by se dala očekávat reakce přesně opačná, tedy zvýšení míry opatrnosti. Co vedlo občany k takovému chování?
Velmi pravděpodobně to byly kroky vlády, která od počátku pandemie vsadila na intenzívní ekonomickou podporu jednotlivých částí ekonomiky. Její snahou bylo nejenom udržet v chodu průmysl a další ekonomické sektory, ale také zabránit zvýšení míry nezaměstnanosti, která v té době (stejně jako nyní) byla na rekordně nízkých hodnotách. Za cenu stamiliardových dluhů se vláda rozhodla napumpovat do ekonomiky velké množství peněz. To možná vedlo občany k přesvědčení, že se nic neděje a že se i oni mohou pouštět do svých menších či větších úvěrových dobrodružství.
Míra inflace bývá vyjadřována pomocí indexu spotřebitelských cen, přičemž existuje více způsobu těchto vyjádření. Nejčastěji se používá míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku, dále také míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen, která představuje procentní změnu průměrné cenové hladiny za 12 posledních měsíců proti průměru 12 předchozích měsíců, nebo průměrná roční inflace. Velmi rychlý růst míry inflace v ČR odstartoval ve druhé polovině roku 2021 a vyšplhal se z 2,8 % v červnu 2021 na 14,2 % v březnu letošního roku.[15]
Je podstatné si uvědomit, že inflace se dokáže dobře ukrývat, jak je výše uvedeno v textu Misese. Pokud se v ekonomice zvyšuje peněžní zásoba, aniž současně roste výkon ekonomiky, nezačne velmi pravděpodobně růst spotřeba napříč celým ekonomickým sektorem, ale zájem investorů se soustředí pouze do vybraných ekonomických segmentů. Typickým je v tomto případě segment obchodu s nemovitostmi. V případě ekonomicky nepodloženého růstu peněžní zásoby by bylo přirozenou reakcí ekonomiky zdražení úvěrů. K tomu ale v ČR v roce 2020 ani v první polovině roku 2021 nedošlo. Pokud v únoru a v březnu roku 2020 došlo k poklesu diskontní sazby z 1,25 % až na 0,05 %, tak první impuls ze strany ČNB ke zdražení úvěrů přišel až 1. 10. 2021, kdy ČNB zvedla diskontní sazbu na 0,5 %. Následovalo rychlé zvyšování diskontní sazby až na současných 4,75 %.[16] Inflace tak mohla být spolehlivě ukryta více jak rok. Její razantní akcelerace na začátku roku 2022 umocněná mezinárodními vlivy souvisejícími s válkou na Ukrajině a energetickou krizí by nás proto neměla překvapit. V ČR jsme ji nechali „ukrytou“ příliš dlouho.
Závěr
Inflace není zadarmo a v každé společnosti na ni někdo doplatí. Jak je výše uvedeno slovy Misese, inflace nezvyšuje celkové bohatství, ale pouze přeskupuje kupní síly. Inflace sama není nikdy příčinou ekonomické krize, je však jedním z významných ekonomických signálů, že se v dané ekonomice něco děje. Prakticky nikdy nemůžeme předem s jistotou odhadnout budoucí ekonomický vývoj. Ovlivňuje jej příliš mnoho proměnných a často do něj vstupují neracionální a čistě pocitové reakce obyvatel.
V každém případě platí, že peníze jsou ekonomická droga. Mnohokrát jsme v minulých měsících slyšeli, že se „z krize musíme proinvestovat“. Proinvestovat se z krize však znamená něco jiného, než pomocí dotací a na úkor státního dluhu razantně zvýšit peněžní zásobu v ekonomice.
Sledujme proto peníze a jejich tok ve společnosti. Schopnost sledovat tyto souvislosti nám dává možnost vidět, co se ve společnosti skutečně děje. Pokud na tuto schopnost dobrovolně rezignujeme, staneme se „slepcem v hustém lese“ a nemůžeme se pak divit, že naše cesta bude plná klopýtání a v horším případě i pádů.
Seznam pramenů
- Kerlinová, A., Tomášková, E. Management veřejné správy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2014. 132 s.
- Mises, L. Lidské jednání: Pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut, 2006.
- Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2020, ČNB
- Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2021, ČNB
Seznam použitých zkratek
ČNB – Česká národní banka
ČR – Česká republika
ČSÚ – Český statistický úřad
HDP – Hrubý domácí produkt
V Praze, 9. června 2022
[1] Dostupné na https://www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Co-to-je-inflace/
[2] Anglický originál „Human Action: A Treatise on Ekonomics“.
[3] Mises, L. Lidské jednání: Pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut, 2006, str. 883
[4] Mises, L. Lidské jednání: Pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut, 2006, str. 884.
[5] Mises, L. Lidské jednání: Pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut, 2006, str. 883.
[6] Dostupné na https://www.czso.cz/csu/czso/cri/tvorba-a-uziti-hdp-4-ctvrtleti-2019.
[7] Dostupné na https://www.czso.cz/csu/czso/cri/tvorba-a-uziti-hdp-4-ctvrtleti-2020.
[8] Dostupné na https://www.czso.cz/csu/czso/cri/tvorba-a-uziti-hdp-4-ctvrtleti-2021.
[9] ČNB, Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2020, str. 11.
[10] ČNB, Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2021, str. 10.
[11] Zdroj: Ministerstvo financí ČR.
[12] Zdroj: Burza cenných papírů Praha. Vývoj PX indexu v letech 2020 a 2021.
[13] Kerlinová, A., Tomášková, E. Management veřejné správy, str. 136.
[14] Kerlinová, A., Tomášková, E. Management veřejné správy, str. 136.
[15] Dostupné na https://www.czso.cz/csu/czso/inflace_spotrebitelske_ceny.
[16] Dostupné na https://www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Jak-se-vyvijela-diskontni-sazba-CNB/.